Zdravá půda – zdravé rostliny – zdravé plody

Zdravá půda bohatá na živiny, prvky a půdní život je základ pro vytvoření funkční ekozahrady. Bystrým pohledem selského rozumu: ve zdravé půdě vyrostou silné, zdravé rostliny a ty nám dají zdravé plody. To samozřejmě není nijak velká novinka a většina zahradníků i zemědělců si tuto skutečnost uvědomuje. V běžných i některých alternativních přístupech se kolem vylepšování půdy odehrává mnoho činností, které se musí pravidelně opakovat a jsou vcelku fyzicky (rytí), časově (pletí) nebo energeticky (orba) náročné.

V přírodních lesních systémech ale půdu nikdo nekultivuje a přesto je její kvalita skvělá

A přesně toho se snažíme dosáhnout v JL. Proto se snažíme napodobit přírodní lesní systémy a pěstujeme převážně bezorebně a zásadně bez chemie. Při zakládání a údržbě JL nám jde o co nejrychlejší nastartování procesů, díky nimž se půda může sama udržovat v perfektní kondici. Toho se snažíme dosáhnout tím, že vytvoříme podmínky pro půdní život a nebudeme dělat kontraproduktivní postupy  jako orba, udusávání těžkou mechanizací, otravování půdy aplikací chemických prostředků. Půda se tak postupně začne tvořit sama nebo-li začnou ji tvořit spokojené půdní organismy.

Opravdu zdravá a úrodná půda je totiž plná života.

Jak moc je důležitý půdní život vysvětlují francoužští vědci zabývající se půdní mikrobiologii Lydia a Claude Borguignon ve skvělém dokumentu “Mysli globálně, jednej lokálně” (“Solutions locales pour un désordre global” režie Coline Serreau, 2010). Celý dokument stojí za shlédnutí, ale je vcelku dlouhý. O půdním životě se konkrétně mluví v čase 41:40 > 47:43

Jak ale rychle dosáhnout kvality lesní půdy?

Pokud zakládáme LZ, většinou pozemek půdu a půdní život v ní, který by se přibližoval požadovaným kvalitám postrádá. Než dosáhneme toho, že založený a etablovaný systém má kvalitní půdu a je si nadále sám schopen zajistit její tvorbu, snažíme se suplovat lesní humózní svrchní vrstvu přidáváním organického materiálu na povrch pěstebních ploch tedy

mulčováním

O mulčování byly popsány již stovky stránek a vedou se o něm vášnivé diskuse na ekozahradnických fórech. Jistě je to téma na samostatný článek, ale nechci to zde v tuto chvíli rozvádět víc než je nutné. Mulčování však s tématem údržby ekozahrady a především jedlého lesa úzce souvisí. Je to jedna z hlavních činností, kterou provozuji při údržbě své zahrady i zahrad mých klientů.

Mulčování si i u nás v průběhu posledního desetiletí našlo cestu skrze alternativu i do konvenčního zahradničení, kde je vnímáno především jako prostředek k potlačení růstu plevelů a někdy také jako okrasný prvek. PP (polypropylenová) mulčovací fólie + kůra nebo kačírek různých barev, to dnes zná asi každý, stalo se to běžnou součástí okrasných zahrad i úprav veřejných prostranství a parků. Často se však setkávám s tak špatným provedením této technologie, že to má opačný efekt, než který je očekáván.

Osobně nemám rád použití PP textilii v záhonech. Dávat do země něco, co se stovky let nerozloží mi prostě přijde jako prasárna, zvlášť existují-li alternativy. Už jsem předělával pár záhonů, kde PP fólie byla použita. Zkuste si jí vytáhnout tam, kde ležela 3 – 5 a více let pod další mulčovací vrstvou a pravděpodobně vás příště chuť na její použít také přejde.

Tak tudy ne Přátelé! aneb ukázka jak nemulčovat

Pokud toto dělal zahradník profesionál, zasloužil by pár facek. Pravdou je, že někdy je příčinou problému sám zadavatel, který si nenechá vysvětlit, že zvolená metoda a způsob, jak ji chce provést, nebude fungovat. Tu je zaděláno na úplně zbytečnou a pracnou údržbu, tedy pletí a neustálé doplňování kačírku, který stejně bude přepadávat přes nízký okraj. Odplevelení se zde bohužel bude nejpravděpodobněji řešit, že přijde nějaký zahradník a postříká to herbicidem. To vše ale nemuselo být, kdyby se myslelo a plánovalo předem. Kde udělali soudruzi chybu?

  • opravdu směšně nízká vrstva mulče (kačírku), takže pro místní borce jako pýr, pampeliška, bodlák není problém jí prorůst během jediného jara
  • mulčování kačírkem se vůbec nehodí pod strom – při hrabání listí se bude vždy shrabávat i část kačírku, tedy bude se muset doplňovat a hlavně se zbytečně bude odstraňovat výživný mulčovací materiál
  • tím pádem stromu budou chybět živiny, protože zde bude chybět vrstva, ve které by se tvořila nová půda a hlavně půdní život v ní, tudíž se bude muset dodávat hnojivo zvenčí

Funkce mulče

Ale zpět k mulčování v JL. Důležité je vědět jaký druh mulče použít (to je téma na jindy) a proč (to si povíme nyní). Mulč v zahradě, pokud je dobře proveden, by měl plnit tři důležité funkce:

  1. potlačování růstu plevelů – snižování kořenové konkurence, podpora růstu námi vysazených rostlin 
  2. snižuje nutnost závlahy protože krytá půda neztrácí vláhu tak rychle, jako nekrytá. Tyto dvě funkce splní i správné provedení technologie fólie + kůra (kačírek, štěrk). Třetí funkce, kterou použití PP fólie znemožňuje a je to ta kvůli níž je mulč hlavně v ranných stádiích LZ velmi žádoucí a proč vlastně celou tuto kapitolu píšu je
  3. půdotvornost

Bez Půdotvorné vrstvy Lesní zahradu vytvoříte těžko

Mulč je vlastně různě vysoká (vyšší je ve většině případů lepší než nízká) vrstva postupně kompostujícího organického materiálu rozložená  v ploše. Je to napodobení například vrstvy tlejícího listí, jakou můžeme najít v každém listnatém lese. Jak už jsem se zmínil výše, při zakládání ekozahrad a LZ ji musíme dodávat z vnějších zdrojů, ale postupem času a při správném designu je tato vrstva schopná se samodoplňovat. Tímto samomulčováním v LZ vzniká velice efektivní koloběh živin podobně jako u přirozených lesních systémů, který sílí tím víc, čím je založený systém etablovanější a vyzrálejší. V ideálním případě systém dosáhne stádia ve kterém se dostává do bodu, kdy z naší strany nebude nutné do vylepšení půdy zasahovat.

Upozorňuji, že samomulčování nelze vytvořit na zeleninových záhonech a políčkách, tam budeme vždy odkázáni na vnější zdroj. Ten je možné mít ve vlastní zahradě, pokud máme dostatek prostoru. O tom však jindy.

Ukázka vrstveného mulče, který se dává k vysazenému ovocného stromu – jak vidíte, materiálem se nešetří. Vrstvy zleva: a) hrubé dřevo, jemné dřevo b) kompost c) štěpka

Dusíkáče

Mimo mulčování máme další chytrou techniku, kterou můžeme v lesní zahradě urychlit vzájemnou samovýživu rostlin tím, že hlavní výsadby doplníme dalšími, které jsou schopné poutat a poté i uvolňovat vzdušný dusík do půdy. V permakulturní hatmatilce se jim říká dusíkáče a jsou důležitou součástí tzv. sukcesního designu. Příklady některých dusíkáčů:

  • Elaeagnus sp. – hlošiny
  • Caragana arborescens – Čimišník stromovitý
  • Amorpha fruticosa – Netvařec křovitý

Hlošina okoličnatá – Elaeagnus umbellata – dusíkáč s jedlými plody (na fotce jsou zvětšeny, v reálu mají velikost rybízu)

Dynamické akumulátory

Další rostliny, které můžeme použít k vylepšování půdy jsou podsadby z hluboko kořenících druhů, které jsou schopny extrahovat výživné prvky z hlubších vrstev půdního profilu do svrchnějších vrstev a také do vrchních částí rostliny samotné. Ta může být poté zkosena a použita do mulče. V permakulktuře jim říkáme dynamické akumulátory.

Příklady některých dynamických akumulátorů:

  • Symphytum officinale – Kostival lékařský
  • Armoracia rusticana – Křen selský

nalevo kostival lékařský a vpravo křen selský – fotky laskavě poskytla Petra Štěpánková www.petrastepankova.cz