Myslíte-li to s (eko)zahradničením opravdu vážně, zapomeňte jednou pro vždy na bezúdržbovou zahradu

„…kytky v jeho zahradě mohli volně bujet, myslel si že je to známka punku…“

úryvek z textu písně kapely Visací Zámek

Rád bych tímto článkem a jeho pokračováními, které budou následovat, vnesl jasno do tématu obecněji, ale ve výsledku se soustředím hlavně na údržbu jedlého lesa, protože to je moje hlavní parketa.

Kolem údržby (eko)zahrad vyvstalo v naší zemičce (Slováci na tom možná budou dost podobně) spousta zmatku, hlavně co se týká spojení zahradničení a permakultury, a především údržby/neúdržby. Jak úvodní citát napovídá, zmaten jest český punker a zmateni jsou i leckteří potenciální zahradníci či vlastníci zahrad. Setkal jsem se například s poměrně častým názorem, že zabordelená a zpustlá zahrada je permakultura. To už se snad dostáváme za hranici punku do vod zahradnického hardcore. Tak tudy rozhodně ne přátelé! Bordel je prostě bordel. Někdy se samozřejmě v rámci zakládání/realizace zahrady za použití permakulturních principů, využívají odpadní materiály a nemusí to působit dvakrát esteticky, ale je třeba mít na paměti, že to nikdy není finální stav, nýbrž vývojové stádium, trochu podobně jako v to funguje v přírodě – např. larva-kukla-motýl. Uvedu názorný příklad:

stádium larvy – v průběhu realizace – chápu, že asi dost z vás je teď na omytí, když si představí, že mu toto budeme dělat na zahradě

stádium kukly – těsně po ukončení realizace – zde můžete vidět, že po ukončení realizačních prací dojde na jistou štábní kulturu

stádium motýla – po 5 letech od realizace – ano díváte se (přibližně) na to samé místo, jako na dvou předchozích snímcích (přesně je to pravá polovina snímku)

Bezúdržbová zahrada je protimluv

Hned na začátek asi dost z vás zklamu, když na rovinu řeknu, že bezúdržbová zahrada, ať klasická či jakákoliv alternativní, fakt neexistuje. Je to protimluv už jenom vlastním významem slov. Vyhledáte-li si ve Wikipedii termín „zahrada“ v kapitole etymologie se píše: „Slovo znamená v původním významu ohrazený prostor, malou ohradu…..“ a o kus dále „…šlo původně vždy o nejintenzivněji obdělávanou zemědělskou část (nebo části) pozemku…“

Tak, právě jsme se zbavili všech zahradníků – povalečů – teoretiků, protože ti tu návod na realizaci svého utopického snu o hojnosti v leže nenajdou. Pro ty z vás, co jste prošli prvním hrubým sítem, mám dobrou zprávu a ta je, že množství údržby zahrady rozhodně snižovat jde, a dále vysvětlím za jakých podmínek a v kterých případech.

V anglicky psané ekozahradnické literatuře odkud často čerpám znalosti a inspiraci, a případně i na webech cizokrajných, jsem nikdy nenarazil na něco, co by se podobalo našemu termínu ‚bezúdržbový‘, nicméně používají se slovní spojení jako „low-impact“ (nízko-zásahový) a „low-maintenance“ (nízko-údržbový). Pravdou totiž je, že spousta činností týkající se údržby zahrady, které vídám lidi provozovat, je podle mě zbytečná a z pohledu fungování přírody až nesmyslná.

Nízkoúdržbová zahrada je rozhodně možná, ale nesmíte “chtít slevu zadarmo”

Častý jev, který jsem zaznamenal je, že lidé kteří už dospěli k tomu, že začnou aplikovat na svých zahradách některé přírodními systémy inspirované zahradnické přístupy, třeba také za účelem snižování pracnosti a omezení energetických vstupů, od nich záhy zase zklamaně utíkají a zavrhují je jako nefunkční, neboť očekávané výsledky se nedostavují. To je druhé, jemnější ekozahradní síto, kterým dost pěstitelů neprojde. Vrací se pak ke konvenčně zavedeným metodám, zklamaní a kolikrát naštvaní na alternativu, případně na její propagátory, což je velká škoda. K tomu mohu ze své zkušenosti říci: Nečekejte, že čtením knih, článků na internetu, sbíráním rad na fórech a absolvováním kurzů se z vás stanou hotoví (eko)zahradníci, a to ještě nejlépe za jednu sezónu. Nečekejte, že vám kdokoliv dá návod, který bude 100% fungovat právě na vaší zahradě. To vše výše zmíněné jsou důležité, ale jen první kroky, dále musí následovat:

  • praxe, praxe, praxe
  • Dělání chyb, nezdary, učení se a 
  • praxe, praxe, praxe
  • Pochopení!
  • praxe, praxe, praxe
  • První výsledky
  • Další pokusy. Další chyby
  • praxe, praxe, praxe
  • Objevování vlastních řešení, ušitých na míru zahradě i vám
  • Praxe, praxe, praxe…

A dále si doplňte, případně zopakujte celé schéma a to několikrát. Dobře na to sedí 9. princip permakulturního designu, který zní: „Využívej malých a pomalých řešení“ protože „čím jsou tyto větší, tím tvrději dopadají. Pomalí a vytrvalí vyhrávají.“ Instantnost naší současné mainstreamové kultury a její rychlokvasné řešení v ekozahradě nefungují (hurá!).

Příklad z praxe

Pěkný příklad uvedený do praxe nabízí guru českých ekozahradníků a můj kamarád Jarda Svoboda, když na svém webu ekozahrady.com v článku Zelenina – Povrch záhonů píše o využití mulčovací vrstvy: „…Vysledoval jsem, že toto téma působí začínajícím permakulturním pěstitelům zeleniny největší zmatek v hlavě. Rojí se různé protichůdné informace. Mohu potvrdit, že sám na svém záhonovišti vylaďuji koloběh povrchů už mnoho let. A též mohu potvrdit, po všech předchozích zkušenostech, že všechny typy povrchů záhonků mají své pro i proti. Jak kdy, jak na kterém záhoně, a v které fázi zakládání záhonoviště. Měl jsem i několik momentů, kdy jsem byl na pokraji rozhodnutí už nikdy žádný mulč na záhoně nepoužít…“

Pro zájemce o pěstování zeleniny bezorebně doporučuji a vkládám odkaz na celý článek.

Aneb shrnuto slovy klasika: „Trpělivost růže přináší“. (Taky okurky, ovoce, krásné stromy, celkově krásnou zahradu… dále doplň dle libosti). Nebo se hodí i jiná, dnes už klasická hláška:

Vyděržáj moloděc!

A nyní, pokud jste milý čtenáři dočetli až sem a jste nyní tedy skvěle namotivováni 😉 pojďme se blíž podívat, jak to s tou údržbou je v praxi.

Pokračování článku…