Lesní zahrada, Jedlá lesní zahrada, Jedlý les a Jedlý prales – názvy jsou různé, ale význam je stejný.

V našich končinách se už pravděpodobně pevně zabydlel a je užíván termín ‚Jedlý les‘ (dále budu používat zkratku JL). Vznikl překlady hned několika podobných slovních spojení, užívaných v anglicky mluvících zemích, odkud k nám koncept jedlých lesních zahrad připutoval – Forest garden*, Edible forest garden, Woodland garden (Anglie, Amerika) nebo Food forest (Austrálie, Nový Zéland). Pro tento článek zůstanu u tohoto u nás nejběžněji používaného termínu, i když osobně mi přijde více přesnější používat původní termín ‚Lesní zahrada‘ (budu používat zkratku LZ). Ne vždy totiž musí být tento druh zahrad zakládán a kultivován nutně a primárně za účelem získávání potravin. Produktů JL je víc a dále je popíšu v samostatném článku.

Někdy se oba termíny spojí v jeden, tedy můžete narazit i na název ‚Jedlá lesní zahrada‘ (JLZ). Pravdou zůstává fakt, že ať už je JL zakládán za jakýmkoliv účelem, většinou je tam něco jedlého k nalezení vždy, ať už to budete či nebudete chtít využívat, protože hodně rostlin v JL plní více než jednu funkci.

Název mého projektu a tohoto webu ‚Jedlý prales‘ je částečně nadsázkou a částečně vystihuje první dojem, který z JL může mít jeho potenciální návštěvník. Tímto chci předejít zmatení, protože někdy v textu používám jeden a jindy druhý termín. Ve své podstatě jde ale vždy o to samé, tedy JP = JL = LZ = JLZ.

Vznik termínu „Lesní zahrada“

*) Forest garden – Lesní zahrada – tento termín začal používat průkopník jedlých lesních zahrad v mírném klimatu angličan Robert Hart (1913 – 2000) v 80. letech 20. století. Experimentoval s vlastním pozemkem o rozloze cca 500m2 v Shropshire v Anglii. S poměrně malými znalostmi vytvořil zahradu, která mu produkovala většinu jeho jídla (nutno poznamenat, že pan Hart se stravoval vegansky a z 90% jedl syrovou stravu).

Viděno z dnešního pohledu zahrada nebyla založena ideálně; dřeviny byly nasázeny příliš blízko, což je typické pokušení snad každého začátečníka. Nedostatečné plánování celku, nahodilý výběr a umístění velkého množství druhů do malého prostoru nakonec zapříčinilo, že podrost byl temný, vlhký a neproduktivní. Bylo použito málo dusíkáčů a každý rok musel být na potlačení zaplevelení a zachování úrodnosti dovážen nový mulčovací materiál. Přes všechny nedostatky tento počin inspiroval a spustil velkou vlnu zakládání dalších zahrad a je zlomovým mezníkem, kdy se začala psát novodobá historie JLZ v mírném evropském klimatu.

Co na to encyklopedie?

Česká wikipedie ještě slovní spojení JL a jim podobné nezaznamenala, v angličtině termín forest garden už vysvětlen je. Nicméně vyhledáte-li na české obdobě termíny „les“ a „zahrada“ a pokusíte-li si jejich význam spojit, nějaký směr kudy bychom do JL došli, to naznačuje.

„Les je soubor biocenóz (rozuměj společenstev), jehož determinantou jsou dřeviny stromového vzrůstu. Jedná se o velmi složitý ekosystém, tvořený složkou rostlinnou, živočišnou a abiotickým prostředím – biotopem (stanovištěm).“

„Zahrada je lidmi upravený pozemek s uměle vysázenou vegetací, prostor kde jsou obvykle pěstovány nebo umístěny rostliny. Může sloužit k odpočinku, volnočasovým aktivitám, reprezentaci, pro pěstování rostlin určených ke konzumaci nebo i jinému účelu.“

Určujících znaků JL je ale samozřejmě víc:

Definice Jedlého lesa

 JL je uměle (tedy člověkem) vytvořený ekosystém, pečlivě navržený, založený a udržovaný (!), jehož hlavním účelem je produkce výnosů pro člověka.

Není jedlý les jako les

Samotné používání slova „les“, je trochu komplikované, protože s ním mají lidé zažité poměrně jasné asociace:

  • První mylná představa je, že vytvořený systém je rozlehlý a extensivní, což samozřejmě může být, ne však nutně

JL je možné založit v jakémkoliv měřítku, od malých zahrad, majících rozlohu jen několik set m2 až po velké polnosti v řádech hektarů.

  • Druhou mystifikaci je, že ve spojení použité slovo „les“ často může vyvolávat dojem více nebo méně hustého seskupení stromů a křovin, v jejichž podrostu je poměrně málo světla a nic moc tam neroste.

To však není případ JL, zejména ne v mírném klimatu, kde je nutné většinu ovocných dřevin vysazovat v dostatečných vzdálenostech.

JL napodobuje strukturu mladého lesa

spíš než zapojeného dospělého lesního porostu (tzv. klimaxové sukcesní stádium). To má své důvody; aby vzniklo pokud možno co neoptimálnější zachycení slunečního svitu, kvůli vyzrání plodů, zdraví stromů a keřů, aby byla minimalizována nutnost prořezávky a dále aby bylo možné větší dřeviny podsazovat menšími druhy a vytvářet tak design zahrady nejen plošně, ale i vertikálně a efektivně využívat prostor, který je k dispozici.

Vertikální design – JL má minimálně tři rostlinná patra

ale zpravidla jich bývá více:

  1. velké stromy
  2. malé stromy a stromokeře (velké keře)
  3. keře
  4. vyšší trvalky, byliny
  5. půdokryvné trvalky
  6. letničky (vč. jednoletých zelenin)
  7. rostliny z nichž využíváme hlízy a kořeny, tedy kořenové patro
  8. houby
  9. vodní a bahení rostliny
  10. pnoucí rostliny

 JL tvoří převážně vytrvalé rostliny, víceúčelově použité a pěstované v polykulturách

Ze skladby jednotlivých pater je patrné, že JL tvoří především vytrvalé rostliny, což je další důležitý poznávací znak. I když to neznamená, že pěstování klasických jednoletých druhů potravin je z JL vyloučeno, více o tom píšu v druhém pokračování článku.

Mnoho rostlin v JL je použito víceúčelově, (tzv. princip vrstvení funkcí). Jsou sklízeny kvůli úrodě (jedlost), ale často mohou plnit ještě další funkce (léčivka, medonosná, okrasná, aromatická).

Rostliny jsou pěstovány ve smíšených kulturách (polykultura) nebo jsou mixovány ve větším měřítku – více menších monokulturních bloků vedle sebe.